Už dlouho jsem tady na blogu ve skluzu, nevím jestli ho někdy doženu. Nefotím, nepíšu, ale dnes to napravím. Prostě musím napsat než to bude promlčeno.
Mám skvělé rodiče. Vážně. Vůbec si nedokážu představit, jak bych péči o děti zvládla bez nich. Zvlášť ten poslední týden mne zachránili, protože představa dvou nemocných dětí mi nedělala vůbec dobře. V pondělí si Davídka vzali k sobě, aby se nenakazil od Andrejky tou hnusnou gastroentritidou. Původní domluva zněla na jednu noc a nakonec z toho byl celý týden. Jsem jim vážně vděčná a trochu se i stydím, že je tak zatěžuju, zvlášť mamku v rekonvalescenci, která by měla hlavně odpočívat a bývá stále dost unavená. A tak trochu zneužívám tátu, když mi každé ráno vozí Davídka do školky. Budiž mi omluvou, že to dělají rádi a dobrovolně.
A proto chci moc poděkovat oběma za všechno, co pro nás dělají. Za tu péči a lásku, kterou věnují mé rodině i mně. MAMI, TATI DĚKUJI.
Žádné komentáře:
Okomentovat