Dnes si dáme svou oblíbenou vycházku. Nejdřív se zastavíme na nádraží, prohlídneme si nové malby v podchodu, dáme si zmrzlinu a pak zamáváme vláčkům a jdeme podél trati k podjezdu. Zastavíme se něco nakoupit v Lidlu a pak spěcháme domů.
Spěcháme a já nedávám pozor, jak bych měla. Přecházíme silnici, já tlačím kočár a Davídek se kočárku drží, jak po něm vždycky chci. Při přecházení druhého přechodu mi říká:"Dávej pozor, ať mně nenabouráš..". A já to beru jako jednu z jeho oblíbených her. Spěchám, abychom už byli na chodníku, protože blikla červená. Ovšem zavazí nám tam sloup semaforu, a já s klidem jedu tak, že my s kočárem jsme vlevo a Davídek jde přímo na sloup. Je to přece hra a on se na poslední chvíli pustí a sloupu se vyhne...
Nebyla to hra. Davídek stojí a řve, z pusy se mu hrne krev a já jsem totálně neschopná pochopit, jak je možné, že si sama zmrzačím dítě?! :o(
PS: Naštěstí to nebylo nic vážného, jenom rozražený ret, ale mrzelo mne to úplně šíleně. Chudák malý má prostě hroznou matku.
Žádné komentáře:
Okomentovat