Davídka si dopoledne vzali naši, prý jedou jen vyzvednout tiskárnu a na oběd. Nakonec z toho bylo tour de shop. Odpoledne se mi taťka nabídnul, že mi doveze z garáže kočárek. Byla jsem ráda, protože s tím hlubokým už se mi ven nechtělo. Měla jsem strach, aby Andrejka nevypadla. Ale nějak jsme zapomněla vysvětlit, jak se rozkládá, takže ho taťka celou cestu nesl. Aby tu dřinu nějak spláchnul vyrazil i s Davídkem na pivo a skluzavky.
Já jsem pak zjistila, že výměna kočárku nebude vůbec jednoduchá. Převléknutí sportovní nádstavby Buzz pro miminka se ukázalo jako časově náročné, tak jsem to vzdala a vyrazila ven ještě s hlubokým. Ovšem za ty nervy to nestálo. Andrejka se celou dobu zvedala a chtěla sedět, různě se vykláněla a já jsem neustále dělala záchranu. V obchodě jsem jí u pokladny položila na bříško, aby se mohla dívat síťkou ven a já mohla v klidu naskládat nákup do tašek. Byl to omyl, okamžitě se začala zvedat na kolínka a tak to vypadalo, že každou chvíli vystoupí. Dokonce i spolužačka Gábi, která tam pracuje jako pokladní, z toho byla nervní. Tak jsme si to namířili k našim, kde byl uskladněn náš druhý sporťák.
Andrejka se zabavila s dědou a babičkou, tak byl prostor kočárek převléknout. Korbička zůstala u našich na skříni a my jsme domů odjeli s krásným červeným sporťákem Jané, který jsem původně chtěla nechat až na zimu.
Žádné komentáře:
Okomentovat